Šípková romance


Za všechno může Taka! a vzpomínky z dětství. Možná kdysi MUSEL chodit na šípky, byl poškrábaný, unavený, hladový a znechucený, které malé dítě má rádo tyhle činnosti. Ale s odstupem let, se právě tyhle vzpomínky můžou stát hezké a romantické. Zapomeneme na zlé, a z šipkových výprav zůstanou obrázky košíčků plných červeného zlata, svačina v trávě, máma, šarvátky se sourozencem a nakonec ... vůně a chuť šípkového sirupu a marmelády. 
Takovou vzpomínku já nemám, a vlastně je mi to teď líto. Ale jak vidíte na fotce nahoře, kluci jí mít budou. :))))-



Já si vzpomínám na dlouhé kilometrové pochody k lesu, pak nekonečné houbaření s babičkou a mámou, úmornou cestu zpět. Hlad a žízeň! A nakonec, v mžiku připravenou tu nejlepší houbovku na světě. Avšak body dostával tenkrát taťka, protože s ním se na houby JEZDILO žlutou škodovkou. 

MÁTE TAKÉ TAKOVÉ VZPOMÍNKY? 


Komentáře

Oblíbené příspěvky