It's not as it looks like ...

Nesnáší když se mi neuloží rozepsaný článek, :((((. Nicméně stalo se!

Často na blog píšu optimisticky a ukazuji ty hezké chvíle. Ale i já procházím životem a ten bývá pestrý. Vím je takový jakým si ho uděláme, ale plnou konrolu nad ním mít nemůžem. Myslím. Myslím jistě správně ;). 

Psala jsem o svém současném trápení dvou skřítků na jednom smetišti, s matkou co není chobotnice (ráda by byla, opravdu dvě ruce jsou málo, sestřičko věř mi, tak často na tebe teď myslím a poznávám). 

Starší skřítek prochází teď trnitou cestou sžívání s mladším skřítkem, v jeho očích vidím utrpení a příkoří jakého jsme se mu jen mohli dopustit. Tolikrát během dne vidím v očich Aďi jak nenávidí Joeho. Škodí mu, je hloupej, je nemožnej, uřvanej a všichni kolem něj stále běhají ... co hůř jsou z něj poprdění. 

Během dne se dostávám do situací, které JÁ, skoro jedináček, neznám. Často netuším jak jejich šarvátky řešit a ... Měla bych to být já, ta spravedlivá. Nejsem:(. Ne vždy. Večer pak, občas i se slzama v očích ,přemítám a chtěla bych něco udělat jinak, něco napravit. 

Kolikrát jsem si řekla, takhle se nechci chovat. Musím být pevný, silný a klidný rodič. 

A ono, bezmocně se teď usmívám a chce se mi smát nahlas, protože:

Často ráno vstanu jako zombík (po náročné skřítčí párty), do odpoledne se ze mě stane nevyrovnaná slabá a velmi neklidná bytost:))), během polední siesty to srovná 5-10 min ticha u kávy (když nejsou, ufff uff):), a pak u nechtěného koupání a odmítání večeře totál reset mozku.

Nedá se během dne stihnout vše... nedá pro jednoho s několika skřítky nakrku jsou dvě ruce málo, nohy neví kam se vydat dříve, srdce buší miluju vás a mozek prosí seďte chvilku tiše skřeti:), často zjistím, že jak píše Jana na svém blogu, že jsem se dloho nepotkala sama se sebou.

Ale nutno si připomenout, máme se hrozně rádi, je potřeba si to více říkat, a zas myslí na ta slova z cedule: 

GOOD MOMS HAS 

STICKY FLOR, 

DIRTY OWNS, 

LOUDERY PILES and 

HAPPY KIDS. 

Takže stačí napéct a take it easy .... :D