Dušičkování a dýňování

Tohle dušičkové období ... až s dětma jsem pochopila jeho ducha. Barevnosti dne, šero věčera, svíčky v lucernicče a andílkovi, TICHÁ MYŠLENKA / VZPOMÍNKA, a pak všechno to kolem dýní. Byla jsem malá, když se mnou táta vyřezával obličej do dýně, a tak to u mě patří k dušičkám, milujeme dýňovou polévku a celé to dlabání má ještě happyend, a ta oranžová barevnost. 

A když jsem u té zeleniny a barev, tak ještě jedna je diamantem v kuchyni, baví mě její barva, ta je perfektní, a pak ty řepové bramboráky, pomazánka a nebo polévka, chmmm. 

Snad jsem vás nakazila svou dýňovo řepovou úchylkou;). 

můj aparát tu barvu nezachytí:(

 

Z kartonu pár netopírů, aby vítalu Taku, když se vrací z práce, a tak se i naladil na jinou strunu. :) Chaos, nepředvídatelnost a bezedný pocit štěstí, tak nějak.

   

A konečně dýňovka, kuchání a dlabání, ba i bagrování, a tentokrát výraz jí dali Adý s Takou. Perfektní práce! 

Ve středu již bylo Adýmu lépe, hyp hyp huréj, a najednou nám nastal problém- co s přebytečnou energií, u oběda jsem se rozčílila a výhružně jsem plácla do stolu! .... Asi to nebylo moc výhružné, kluci to vzali jako tu hru s rukama, čí bude první. Auuuu, občas se musím jen smát, nemůžu se ani vklidu rozčílit ;))))